V nové kolekci Albedo se potkávají labutě, horizont, nebe a voda, vzpomínky z dětství i souhvězdí Labutě. O hledání tvaru, odevzdání se tvorbě a o tom, proč se někdy vyplatí ztratit, abychom něco našli, mluví Janja Prokić.

Kdy jste naposledy koukala na horizont?
Zrovna před chvílí, když jsem šla z procházky domů k chalupě a zadívala jsem se do dálky až k Ještědu. V Lužických horách bývá tak silná mlha, která často leží mezi kopci, a nad mlhou je nebe a nevíte, kde jste, jestli sedíte na zemi, nebo v mraku. A na horizont moře se ráda koukám od mala. Fascinuje mě místo, kde dochází ke spojení nebe a vody. Místo, kde se člověk může ztrácet nebo se v něm rozpouštět.

Je to příjemné ztrácení?
Pro mě ano, já se obecně ráda ztrácím. Při procházkách v lesích chodím s oblibou mimo cesty, ráda cestuji sama na nová místa a chodím bez mapy a plánu. Ale přitom nacházím něco, co bych při plánovaných cestách nenašla. Nevědět, kam jdete, dává volnost objevovat věci, které by jinak zůstaly skryty. A to jak ve fyzickém světě, ve městě nebo lese, tak i v myšlenkách a přáních.

Jaké symboly se v nové kolekci Albedo objevují?
V první řadě jsem chtěla zpracovat labuť. Labutě mám ráda od dětství. A když jsem začala pracovat na kolekci a o prvních nápadech jsem říkala rodičům, připomněli mi, že když jsem byla dítě, říkali mi „labudiću“- labuťátko. To jsem si vůbec nepamatovala…
Labutě jsou úžasné. Často je pozoruju, když jsem u vody. Dojímá mě, jak vozí svá mláďata na zádech. Souzním s tím, že mají své místo, na které se vrací, svůj domov. A krásné je, že jsou s jedním partnerem, pěstují si dlouhodobé vztahy. A je mi sympatické také to, že když labuť naštvete, pocítíte její zlobu. Vedle labutě, která se elegantně nese vodou i nebem, mě fascinuje i souhvězdí Labutě. Má jednoduchý tvar kříže, patří k nejvýraznějším souhvězdím letní oblohy a díky svému umístění v Mléčné dráze působí za tmy obzvlášť silně. Hodně se toho v něm děje a má své vlastní mlhoviny, místa, kde se rodí nové hvězdy. I tohle spojení dvou dimenzí, pozemské i nadpozemské, pro mě bylo důležité.

Dokážete popsat svůj tvůrčí proces?
To nedokážu říct. Kreslím, modeluju a pak to nějak vznikne. Není to úplně vymyšlené hlavou. Proces tvorby, ať už jde o šperky nebo mou volnou tvorbu, je o jakémsi nezkrocení, odevzdání se, možná i ztrácení se a nacházení něčeho nového. Je to jako výlet do jiného světa a návrat zpět. 

Naučila jste se u téhle kolekce něco nového?
Tentokrát mají šperky až takové starožitné tvarosloví, které se řemeslně posunulo zase o kus dál. Zlatnické řemeslo je u každého kusu tak vycizelované, aby bezchybně seděl i přes svou specifičnost, každý šperk je propracovaný i zevnitř. Kdyby to šlo, mohly by se prsteny nosit i naruby, rub i líc jsou stejně zajímavé. A kapitola sama o sobě jsou použité kameny…

V čem jsou výjimečné?
Vybírala jsem ty nejzajímavější. Například měsíční kameny, které jsou v kolekci důležitou součástí šperků, pocházejí ze Srí Lanky, dříve označované jako Cejlon. Srí Lanka patří k nejvýznamnějším nalezištím vysoce kvalitních měsíčních kamenů. Zvlášť ceněné jsou průsvitné kameny se silným, pohyblivým modrým leskem. Jeho typický světelný efekt se nazývá adularescence. Vzniká rozptylem světla mezi velmi tenkými vnitřními vrstvami živce a vytváří pohyblivou záři, která připomíná měsíční světlo. Ve starověkém Římě se věřilo, že měsíční kámen vzniká ze ztuhlých měsíčních paprsků. Také v Indii byl dlouhodobě považován za posvátný kámen vytvořený z měsíčního světla.
Měsíční kámen souvisí s tématem horizontu. Jeho vzhled je podobně nejednoznačný. Člověk si není jistý, zda se dívá na vodu, vzduch, nebo na malý vesmír ukrytý uvnitř kamene. Proměňuje se podle světla a úhlu pohledu, stejně jako vodní hladina nebo obloha. K horizontu se pro mě vztahuje také verš Duška Trifunoviće: „Tanka je linija što spaja i razdvaja.“ Tenká je linie, která spojuje a rozděluje. Právě na této hranici mezi vodou a nebem pro mě vzniká celý svět kolekce.

Jaké další kameny jsou v kolekci podstatné?
Tentokrát jsem používala také rubíny, to jsou další mé oblíbené kameny, a to v jedinečné barvě pigeon blood. Je to hluboká, sytá a zářivá červená s lehce chladným podtónem. Jejich výjimečnost spočívá také v tom, že jsou čiré. Pocházejí z Mozambiku, který je dnes jedním z nejvýznamnějších světových zdrojů rubínů drahokamové kvality. S rubíny se odpradávna pojí nejrůznější příběhy. Věřilo se, že chrání svého nositele a že ve chvíli, kdy mu hrozí nebezpečí, kámen ztmavne nebo dokonce praskne. Proto se považovaly za ochranné kameny a nosili je i papežové a králové. Pojily se s nimi také příběhy o jejich vnitřním světle. Některým kamenům byla připisována schopnost svítit vlastním světlem a jeden z nich byl údajně popsán jako zářící pochodeň. Tyto představy mohou souviset se skutečnou vlastností kvalitních rubínů. Díky červené fluorescenci může jejich barva na světle působit ještě intenzivněji a vytvářet dojem vnitřní záře. Při hodnocení rubínu je nejdůležitější jeho barva. Nejcennější jsou kameny s čistou, sytou a živou červenou až lehce purpurově červenou barvou. Velmi důležitá je také průhlednost a čistota, protože rubíny bez výrazných viditelných inkluzí jsou mimořádně vzácné.
Z Mozambiku pocházejí také morganity, které jsou až svítivě růžové. Morganity jsem do kolekce vybrala proto, že jsou považovány za vztahový kámen.

Jak nosit takové šperky s výjimečnými drahokamy?
Je to na každém, ale říká se, že kameny by se měly dotýkat těla. Proto do svých šperků, konkrétně do prstenů, často používám kameny tak, že z nich vystupují. Prsten si můžete otočit směrem do dlaně a sevřít tak kámen v ruce a dotýkat se ho.

Drahým kamenům v kolekci sekundují i perly.
Konkrétně mořské perly Akoya, které jsou ceněné pro svou téměř dokonalou kulatost a mimořádně intenzivní zrcadlový lesk. Nejkvalitnější jsou vzácné, protože jen málo z nich dosáhne zároveň pravidelného tvaru, čistého povrchu a silného lesku. A přesně takové máme v kolekci. Rezonuje se mnou i jejich symbolický význam. Jejich vznik uvnitř nenápadné lastury byl vnímán jako něco výjimečného a spojoval se s cestou duše k dokonalosti nebo osvícení. Perla vzniká setkáním vody a oblohy. Je výsledkem spojení dvou různých prostředí a sil, mezi nimiž se rodí něco nového. V západní kultuře byla perla astrologicky spojována také s planetou Venuší. Stejně jako perla pochází z moře, také bohyně lásky se podle antické mytologie zrodila z mořské pěny. A mineralog George Frederick Kunz přirovnal vztah diamantu a perly ke vztahu Slunce a Měsíce, jak jsem se dočetla v knize The Curious Lore of Precious Stones z roku 1913. Diamant označil za královský drahokam a perlu za drahokam královny. Diamant pro něj představoval odvahu a nepřemožitelnost, zatímco perla skromnost a čistotu. Jde o dobový pohled, ale samotné spojení diamantu se Sluncem a perly s Měsícem je pro význam kolekce podstatný. V symbolice jsou perly spojovány s láskou, věrností a trvalým vztahem. I tím navazují na význam labutě a na téma vztahu, který je založený na dlouhodobé blízkosti a vzájemné oddanosti.

Proč se kolekce jmenuje Albedo?
Albedo je latinské slovo odvozené od albus, což znamená bílý. Ve vědě označuje podíl světla, který povrch odráží. Nejde tedy jen o bělost, ale o světlo, které přijímáme a vracíme zpět. V alchymii je Albedo fází, která přichází po Nigredu, po černání, rozkladu a rozpadu staré formy. Znamená bělení, očištění, vyjasnění a osvícení. Není to konečný stav, ale okamžik přechodu, kdy se po něčem, co zaniklo, začíná odhalovat něco nového, ještě bez pevné podoby. S Albedem se proto pojí voda, rosa, odraz, Měsíc a také bílá labuť. Ta je symbolem očištění, půvabu a přechodu z jednoho stavu do druhého. Právě to spojení odrazu světla a vnitřní proměny mě na Albedu zajímá.

 

Vedle šperkařské kolekce jste vytvořila ještě tři nové objekty, které budou na výstavě High Craft v rámci Designbloku v Jízdárně na Pražském hradě.
Před více než rokem jsem se odstěhovala na chalupu do Lužických hor, a i tím si vytvořila pro sebe více prostoru. Vznikla z toho silná potřeba tvořit věci větších rozměrů, které nebudou mít funkci, ale ponesou jen nějakou vnitřní informaci. Vrátila jsem se tak po mnoha letech zpátky k volnému umění. Tentokrát jsem pracovala se sklem, což byl můj dlouhodobý sen. Část objektů je z bronzu, a pronikla jsem tak i do nového fascinujícího řemesla. Stejně jako ve šperku ráda pracuji s lidmi, kteří jsou špičkami ve svém oboru, chtěla jsem to stejně i u svých soch. Sklo jsem vyráběla se sklářským výtvarníkem a odborníkem na tavené plastiky Zdeňkem Lhotským a bronz s Karlem Pourem. Oba jsou podle mě ve svém oboru nejlepší v Česku.

Jaký je rozdíl mezi tvorbou šperků a objektů?
Ať už si kreslím, tvořím šperky nebo modeluji, je pro mě důležité hledání tvaru. Tím, že jsem najednou tvořila v jiném měřítku, mozek si odpočinul od miniaturních věcí a v prostoru přemýšlel jinak. Člověk se může v tvorbě ještě víc ztrácet v dobrém slova smyslu. Proces sochy je mnohem časově náročnější, od chvíle, co se vám zrodí v hlavě, to pak nakreslíte, pak modelujete, retušujete, to všechno vyžaduje delší časový horizont. Nutí to ke zpomalení, a to mi bylo příjemné. Umožňuje to větší a hlubší ponor.

A jaká je symbolika těch tří objektů?
Všechny symboly, které se tam vyskytují, jsou pro mě osobně důležité a mají v mém životě nějaký význam. Jeden je sovička schovaná v obloze červánků, kde jsou i padající hvězdy. Miluju červánky a mám ráda moment, kdy je nebe ještě zarudlé a začínají se objevovat první hvězdy noci. A miluju, když tady v Lužických horách můžu každý srpen sledovat padající Perseidy.
Druhá socha je labuť, která se plaví po vodě a pláče hvězdy, které zůstávají na hladině. Je bronzová se světlemodrou patinou, která připomíná archeologické nálezy z moře.
Třetí objekt se jmenuje Semínko lásky a zobrazuje lidskou dlaň, která chrání klíčící semínko. Odkazuje k momentu, když chodím na jaře lesem a vidím, jak klíčí semínka ze žaludů, bukvic a všeho možného. Síla semínka je neuvěřitelná, a zároveň je i o křehkosti nové pučící rostlinky. Nemůže růst bez pozornosti a péče. Stejné je to s láskou a vztahem, které musíme něžně opečovávat.
Možná není ani třeba odhalovat přesné důvody, proč jsem ty věci modelovala. Ráda bych těmi sochami vyprávěla příběhy, stejně jako je vyprávím svými šperky.

 

Foto: Hana Knížová, Magdalena Vojteková