Věrnost sama sobě, tak by se dal shrnout přístup k tvorbě návrhářky Kláry Nademlýnské. Svou značku si hýčká a cizeluje více než pětadvacet let, a stále je feminní, jemná, bez výstřelků, ale i se silným sdělením. S citovostí a citlivostí si vybírá i osobnosti pro spolupráci. Byla tak jednou z prvních, která ve svém módním butiku nabízela ptačí brože tehdy začínající šperkařky Janji Prokić.

Jak u vás probíhá tvůrčí nasazení?

Nápady přicházejí ve dvou polohách, v pohybu a v klidu. Mnohdy stačí, abych řídila. Když si ke mně někdo sedne do auta, hned si všimne, že mám v přihrádce u řadicí páky asi milion parkovacích lístků. Nesmí se vyhodit, jsou na nich poznámky, které si dělám většinou ve chvíli, když stojím na červené, jak mě cestou něco napadá. Jindy zase večer, když si lehnu a tělo začne odpočívat, tak mi začnou vířit nápady, stejně jako ve chvílích klidu, když jsem v ateliéru.

Co vás inspiruje?

Mám ráda výstavy. Nemusím být konkrétní, už jen to, že vidím obrazy nebo současné umění, mě hází do kreativní nálady. Velkou inspirací jsou pro mě taky spolupráce s jinými lidmi. Ráda se propojuji s jinými řemeslnými světy. Teď jsme připravili kolekci doplňků s designérem Romanem Šedinou, který připravil organické keramické komponenty, jež jsem nechala zasadit do širokého koženého pásku a náramku. K tomu ráda sleduji i práci jiných, a třeba právě Janji tvorba je pro mě taky velmi inspirativní a zároveň blízká. Baví mě, jak tvoří, jak je z jejích věcí cítit, že jdou přímo z ní, že je to opravdová autorská tvorba.

Jaké šperky od Janji nosíte?

Většinu šperků mám v černé verzi, ať už jde o prsten Šišku s černým kamenem, prsten s hadem, náhrdelník Jiskru… Nějaký šperk od Janji mám na sobě každý den, staly se z nich moje amulety, které nesundávám.

Ve své aktuální kolekci máte přitažlivý symbol rtů. Kdo ho navrhoval?

Můj syn Natan. Naše spolupráce mě moc těší. Nebylo to poprvé, co pro mě něco dělá. V minulé kolekci byly jeho zvířata a příšerky, v aktuální zase zkřížené pusinky, které na první pohled vypadají jako květiny. On se věnuje spíš programování a IT, a tohle je pro něj jiný svět. Ale myslím, že i jeho to baví, když vidí, jak se dá nápad dotáhnout do reálného konce, kdy jeho obrázek někdo nosí na sobě.

Učíte se od sebe něco nového?

On je otevřený k mé generaci a já k jeho. Není to jen o rodičích a dětech, ale všeobecně bychom se měli generačně tolerovat nebo se aspoň neodsuzovat. Já jsem za to propojování napříč generacemi moc ráda, už jen proto, že mi to rozšiřuje pohled na svět.

Ve vaší tvorbě hrají důležitou roli symboly. Jak je vyhledáváte?

Celoživotně se vracím ke dvěma tématům, tím prvním jsou lebky. S nimi ve svých kolekcích pracuji v různých podobách. Pro mě není lebka symbolem smrti nebo něčeho děsivého, ale naopak je obrazem transformace a znovuzrození. Ukazuje, že někdy něco musí skončit a odejít, aby mohlo přijít něco nového. Svoje malé smrti a znovuzrození prožíváme celý život, ať už v osobním nebo pracovním životě nebo v duševních pochodech. Druhým mým oblíbeným tématem jsou kostelní motivy. Nevím proč, ale vždycky se mi líbily religionální výšivky, doplňky, detaily z kněžských rouch nebo malé oltáře se svatozářemi, holubicemi či hořícími srdci, jak mají Ježíšové a Panny Marie. To mě fascinuje už od mala.

Máte to spojené s náboženstvím?

Nejsem praktikant víry, k těmto symbolům se vracím spíš vizuálně, i když jistý vzkaz duchovna vnímám. Věřím, že je něco je mezi nebem a zemí.

Co pro vás znamená duchovno?

Pro mě je duchovno víra v život. Je to pro mě celoživotní cesta. Myslím, že člověk na sobě musí neustále pracovat. Vždycky, když máme pocit, že jsme někam došli, tak se nám to začne bortit a musíme to začít stavět znovu. Beru život jako dar a je mi líto, když ho někdo zahazuje, ať už jakýmkoliv způsobem. Špatné věci se dějí, a mají nás něco naučit nebo si na nich máme něco uvědomit. I já mám sešupy, kdy mi není dobře, ale pak si dovedu říct: „Seber se, vstaň a běž a najdi jinou cestu, kudy dál.“ Přijde mi, že vzdávat se je velmi snadné a smutné.

Po jakých duchovních cestách nyní ráda kráčíte?

Je mi teď dobře v tichu a v samotě. Nejvíc si odpočinu, když jsem sama. Zapálím si vonné tyčinky, někdy si pustím si meditační hudbu, a jen tak jsem. Dřív mi pomáhaly skupinové terapie, dnes jsem raději sama.

Co je pro vás v životě důležité?

Vztahy. Ty, které mám se svými nejbližšími lidmi, se kterými souzním a máme mezi sebou vzájemné pochopení a respekt. Mít svůj kruh svých blízkých přítelkyň se ukazuje jako zásadní.