Jaký máš vztah k Itálii? Jak často se tam vracíš? Co máš na téhle zemi nejradši?

Do Itálie jezdím několikrát za rok a vracím se tam moc ráda! Ať už do měst za kulturou a galeriemi, tak do hor a k moři. Miluju jejich napojení na krásu, tu vyloženě vizuální i krásu ve smyslu vnímání života kolem sebe. 

Větší vztah k Itálii jsem si začala tvořit teprve tak deset, dvanáct let zpátky díky Sicílii. Byl to jeden z nezapomenutelných spontánních výletů, kdy jsem zjistila, že je mi blízká jak vizualita, tak celková atmosféra země a že ji chci více objevovat. Před pár lety jsem s kamarádkou navštívila poprvé Florencii a zamilovala se do Toskánska. Za chvíli přišlo objevování Říma a rozhodnutí udělat si road trip po malých městech, vesničkách a krajině.

 

Jaká místa jsi letos navštívila při výletu do Florencie? V čem je pro Tebe kouzlo města? Máš nějaký tip na skryté zákoutí/místo?

Při návštěvě Toskánska jsem si uvědomila, kolik je tam až fascinující krásy všude kolem. Ať už se jedná o krajinu samotnou, velmi specifické světlo, stavby a odkazy k dějinám, že úplně rozumím tomu, proč tolik velkých umělců nebo významných děl z tohoto kraje pochází.

Ve všech těchto místech jsem okouzlená faktem, že v něčem tak zásadním pro historii umění žijí lidé své běžné životy. Líbilo se mi časně ráno jít zaběhat ulicemi Florencie a v tichosti a bez turistů obdivovat pro mě až impozantní krásu staveb, které mají takový význam v historii! Člověk si pak okamžitě uvědomí jak svou pomíjivost, tak pro mě zároveň i to, že něco jako ultimátní krása existuje!

Ve Florencii je pro mě zásadní dílo Fra Angela a jeho klášter. Je to místo, kde jsem se rozplakala a vracím se tam vždy, při každé návštěvě.

 

Čím Tě uchvacuje Řím? 

Fascinuje mě, jakým způsobem se tam mísily vlivy a různé civilizace i náboženství a všichni tam žili spolu. Moc se mi líbí, že v jejich kultuře, politice i běžných lidských životech hrálo nadpřirozeno a symbolismus zásadní roli. Že vědmy, čarodějové i bylinkáři byli běžnou součástí denního života i řešení zásadních problémů.

Uchvacuje mě svým způsobem chátrající krásou a v ní všechna ta křehkost umění a řemesel. Něčím mi atmosférou připomněl Bělehrad, i když nedokážu přesně popsat proč. Ten fakt, že kolem tak zásadních staveb a míst pro naši historii probíhá běžný život je něco, co strašně ráda pozoruju.

Místa:

V Římě miluju park, který se rozprostírá nad městem a v něm Villu Borghese. Villu Medici a galerii současného umění v ní. Neskutečné jsou všechny ty paláce – například barberini, překypující zásadními díly, miluju restaurace, které se roky nezměnily a obsluhují tam staří pánové v černých kalhotách a bílých košilích a chodí tam jenom místní, miluju kafe na stojáka a spremutu k tomu, miluju crudite, miluju prostě jíst v Římě a celé Itálii!

Benátky – co máš ráda na nich? Byla jsi na Biennale? Co bys určitě doporučila k vidění?

Do Benátek se vracím pravidelně kvůli Biennale. Moc ráda se potkávám s lidmi, kteří se věnují umění – ať už aktivně nebo teoreticky. Město, které je i tak kouzelné a známé svým specifickým benátským světlem, se tak stává ještě o něco poetičtější. Oblíbila jsem si je vlastně až nedávno. Přitahuje mě kombinace jisté omšelosti a zároveň neskutečných historických odkazů. 

Na Biennale se mi moc líbila Berlinde de Bruyckere, výstava Evy Jospin, Pierre Huyghe Punta della Dogana, Julie Mehreta v Palazzo Grassi, skupinová výstava v Pallazo Polignac a naprosto boží Julien Cruzet ve francouzském pavilonu v Giardini.

Ráda cestuji sama, vnímám pak lépe vše, co mě obklopuje – lidi, prostředí, atmosféru a energii místa. Mám dojem, že se pak mnohem lépe na věci napojím a stanu se jejich součástí. Na každé takové cestě se seznámím s někým zajímavým, kdo se stane součástí mého života na pár hodin, dnů nebo někdy i napořád.