Nová kolekce Amor Fati přišla k Janje Prokić až s osudovou silou. Proč jsou pro ni důležité můry? Jak určující může být přečíst si pohádku? A proč je šťastnější v Lužických horách, než kdekoliv jinde na světě?

Jak si vás našla můra?

„Měla jsem vymyšlenou zcela jinou věc, která už v mé hlavě měla zcela jasné obrysy. Původně to měla být romantická kolekce s mašlemi vycházející ze starého Říma, který je pro mě dosud velkou inspirací. A pak jsem jela do Německa nakupovat drahé kameny, akvamaríny, a když jsem je držela v ruce a dívala se na ně, došlo mi, že chci, aby v té kolekci byla můra.

Většinou své nápady vidím, zjeví se mi. Měla jsem v ruce kámen a hned jsem viděla dvě můry, jak ho drží z boku. Ale k můrám mám vztah dlouho, mám je ráda, a jednu dobu jsem je i kreslila. A tak jsem zkusila načrtnout první návrh, a bylo jasno: nová kolekce musí být s můrou. A původní nápad, nad kterým jsem rozmýšlela několik měsíců, šel do šuplíku.

A tak jsem se začala věnovat můře, která má pro mě velký smysl. Nejen proto, že tíhne ke světlu a jde za ním, ať se děje cokoliv. To pro mě v danou chvíli bylo zcela zásadní. Měla jsem pocit, že jsem sešla ze své cesty, která byla ve světle, a že jsem světlo zanedbala a že ho potřebuju. Proto můra. Můra mi přijde sofistikovaná, krásná, krásnější než motýl.“

Jak jste dokázala svůj nový nápad přijmout a zapomenout na jiný nápad, který byl sám o sobě nosný?

„V jeden moment jsem si uvědomila, že i když téma Říma je pro mě silné, tak příběh můry byl v tu chvíli nutný zpracovat. Vlastně to nebyla debata. Šlo to daleko víc ze mě, z mého srdce. Můra pro mě ztělesňuje důležité emoční téma.“

Není to jediný symbol v kolekci. Co dalšího kromě můry má důležitý význam?

„Les. Když jsem v lese, nechodím po vyšlapaných a vyznačených cestách. Hledám v přírodě samotu, a tak chodím prostě lesem. Ale není mi příjemné, když v něm jsem a začne padat tma. Metaforicky mi došlo, že stojím v temném lese, ale nechci v něm být. Tehdy jsem trávila jsem hodně času sama, na své chalupě v Lužických horách, pobývala jsem v přírodě a hledala cestu na světlo. A často jsem hleděla na hvězdy, které se dají vnímat jako navigátorky životem.“

Jde pak samotná tvůrčí činnost lehce? Nebo vám nevadí se u toho trápit?

„Mám pocit, že u tvorby se člověk vždycky nějak trápí. I když některé vznikají poměrně přirozeně, „samy“, a jiné se potřebují, aby se na nich víc pracovalo. Ale obě cesty jsou možné a v pořádku. Nikdy nevím, jestli s výsledným produktem budu spokojená, proto je dobré dát si od toho odstup.

Tvořím ve zvláštním časoprostoru a bez zapnutého racia. A pak potřebuju čas vyhodnotit, že to, co vzniklo v této bublině, je dostatečně silné na to, aby to šlo ven k lidem. V kolekci mám například jeden náhrdelník, který byl extrémně pracný. Začala jsem na něm pracovat v dubnu, když jsem byla na  chalupě, a hotovo bylo 1. srpna. U něj jsem potila krev, jak vnitřně, tak řemeslně i technologicky, ale stálo to za to.

Je to pro mě důležitá věc. Je to medailon ve tvaru srdce, zvenku má větvičky a hvězdy, které by nás měly ve tmě lesa navigovat. Medailon lze otevřít a v něm je malý lesík. Ten šperk je o tom, že ne každému otevřeme své srdce, a ne každému ukážeme, co v něm máme. Vybíráme, koho necháme do svého lesa nahlédnout a koho v něm necháme chodit.“

Máte v sobě přesvědčení, že osud ví? Víru, že všechno dobře dopadne?

„Pro kolekci jsem zvolila název Amor Fati, znamená to miluj svůj osud. Tu myšlenku zpropagoval Nietzsche, a dost s ní souzním. Je to o tom, že i když se vám nedějí pořád jen dobré věci, tak časem pochopíte, že dobré byly. Důvěra v osud i v období, které není lehké, tak by nás neměla opustit. Když vás opustí, ztrácíte chuť žít.

Pro mě je chuť žít o tom žít, ne přežívat. Víra je světlo, které dává energii jít dál. Mít světlo v sobě a v srdci, které pak svítí na cestu i ve chvílích, kdy to není úplně jednoduché.“

Souvisí ta tematika s nějakým budováním osobní odolnosti?

„Slovo odolnost je něco, co se naopak snažím překonat, a snažím se připustit, že nemusím být tak odolná. Odolnost dělá krustu, brnění, a to já nechci. S tím slovem tak nesouzním. Ale souzním s vnitřní silou.“

V co věříte?

„Věřím v to, že láska je nejvíc. Není nic víc. To je to světlo. A je na nás, kam ho budeme orientovat. Proto mám v kolekci nenápadně i číslo šest, které symbolizuje lásku. Třeba tam je šest věcí nebo patnáct hvězd nebo jsou tam kameny o průměru šest milimetrů. Všechno má svůj důvod.

Důležitý pro mě byl i jeden příběh Buddhy, kdy pozoroval můry, které se přibližovaly k lampě. Ty, které šly moc blízko, spálily se. Připomíná to, že jsou věci, které jsou nádherné, ale musíme si hlídat hranice, aby nás ta krása, velikost nějaké nádhery nespolkla. Někdy i krása může být větší než my, a musíme odhadnout, jak nablízko k ní můžeme jít, abychom ji unesli. Není to tak jednoduché, jak se může zdát. Netýká se to hmoty, spíš nehmotných věcí.“

Co je hlavní poselství kolekce Amor Fati?

„Celá kolekce je o pohybu v nevědomí či podvědomí a o hledání cesty. S tím souvisí i soubor korunovačních klenot vládkyně temného lesa, které jsem vyrobila pro výstavu High Craft v rámci Designbloku. Nad vládkyní temného lesa přemýšlím jako nad silou, která nám pomůže, když jsme ztraceni v temném lese a ona nás vyvede zpět tam, kam potřebujeme.

Představuji si tajemnou královnu můr, která je možná přelud, možná je skutečná, avšak neslyšná s mimikry lesa. Ve svých klenotech má růženíny, kameny, které otevírají srdce. Symbolicky jsou tam právě proto, že cesta z temného lesa vede skrz naše srdce.“

Naučila jste se u téhle kolekce něco nového?

„Snažila jsem se vše technologicky posouvat a upravovat šperky tak, aby byly nadmíru pohodlné, i když jde mnohdy o velké kusy. A jsem nadšená i z toho, jak nádherné akvamaríny s mezinárodními certifikáty jsem sehnala. Jsou samy o sobě klenoty.“

Mluvila jste o tom, že šperky vznikaly na chalupě. Jak důležité je pro vás tohle místo?

„Absolutně. Celá kolekce vznikla jen na chalupě. V Praze pak probíhá řemeslná a zlatnická část, ale tvůrčí a modelování je z Lužických hor. Na chalupě jsem našla knížku, kterou jsem si tam přivezla jen chvíli poté, co jsem si chalupu před sedmi lety koupila. A nedávno jsem se do ní opět začetla. Do Pohádek od mého oblíbeného Hermanna Hesse, kde je jedna, která se jmenuje Kosatec. Vypráví o ženě, která kosatec přirovnává ke zlatem lemovanou cestou do hlubin.

Uvědomila jsem si, že jsou dva druhy lidí, pro některé jsou důležité spíš vnější věci, ta hmota, a pro jiné spíš jejich vnitřní svět. Tak to mám já. A to vysvětluje i to rozhodnutí, že se budu věnovat úplně jinému tématu než tomu původně promyšlenému, nad kterým jsem dumala půl roku. Protože můry jsou o vnitřním světě. A o hodnotě, které to pro mě má.“

Co zrovna máte z nové kolekce?

„Teď nic, protože prsten, který jsem si dělala pro sebe, jsem nakonec nechtěla a zase jsem ho stavila.
Vzniká pro mě prsten s růženínem, který symbolizuje lásku, a akvamarín, symbol naděje, ochrany a komunikace, který jsem si koupila ke čtyřicetinám, teprve na svůj šperk čeká. Vracím se k různým motivům, které jsem dělala už od začátku. Vracím se k srdci a ke hvězdám.

Jsem přesvědčená o tom, že když máte otevřené srdce, překonáte cokoliv. Když ho necháte svítit, tak vás ochrání. Je to ultimátní symbolika. S otevřeným srdcem každé rozhodnutí přichází ze světla a vede nás tam, kam máme jít.“